Příliš velká konkurence v investicích, nadměrná kapacita a vysoká očekávání mohou během bubliny vést k obrovským ztrátám, když bublina praskne. Pokud se však část z těchto investic použije na produktivní účely, může to vést k čistému zisku pro celou společnost.
V 70-tých letech minulého století vyvinuli vědci ve společnosti Corning Glassworks úžasně čistý typ skla. Vědci v laboratořích Bell Labs odebrali vlákna z tohoto skla a pomocí laserových paprsků po nich poslali optický signál zakódován do nul a jedniček. Kombinací těchto dvou zdánlivě nesouvisejících vynálezů, vzniklo něco, co je dnes známé jako optické vlákno. Kabely z optických vláken jsou efektivnější pro přenos signálu na velké vzdálenosti jako měděné kabely používané v minulosti. Na dně Atlantiku je položených 10 různých kabelů z optických vláken, přes které se přenáší většina naší datové a hlasové komunikace po celém světě. Tyto kabely se používají pro přenos informací, které každý den konzumujeme, na malých skleněných superpočítačích, které nosíme ve svých kapsách, na práci, hry, zábavu, socializaci či na zabíjení času. Je velmi pravděpodobné, že zavedení infrastruktury tohoto systému by trvalo mnohem déle, nebýt bubliny internetové bubliny dot-com z 90. let.
Bublina dot-com jistě vedla k velkému šílenství a případným ztrátám, když se spekulanti snažili pochopit, jak daleko mohou technologické inovace zajít v „nové ekonomice“. Intel, Cisco, Microsoft a Oracle patřily k největším technologickým miláčkem v té době, počátkem roku 1995 jejich společná hodnota dosáhla 83 miliard dolarů. Jen o pět let později, když se technologická bublina nafoukla do astronomických rozměrů, se tato skupina rozrostla tak, že její společný tržní kapitalizace činila téměř 2 biliony dolarů. Jen v roce 1999 rostlo 13 technologických akcií o 1000% nebo více, včetně největšího vítěze z nich, společnosti Qualcomm, která si dokázal připsat úžasných 2700%. Bublina nakonec splaskla začátkem tisíciletí, když si investoři uvědomili, že fundamenty těchto firem už nemohou uspokojit šílený růst cen jejich akcií.
Dot-com bublina připravila mnohých o peníze, ale ještě předtím, než praskla, telekomunikační společnosti zvýšily své vlastní kapitál o téměř 2 biliony dolarů a dalších 600 miliard dolarů získali v podobě dluhu od investorů toužících vsadit na budoucnost. Tyto společnosti položili miliony kilometrů optických kabelů, což představovalo více než tři čtvrtiny všech digitálních rozvodů nainstalovaných v USA do toho času v celé historii. Z této instalace vzniklo tolik nadměrné kapacity, že koncem roku 2005 bylo stále nevyužitých 85% těchto kabelů. Do čtyř let od splasknutí dot-com bubliny klesly náklady na širokopásmový internet o 90%.
Takže přesto, že kvůli současné pandemii musí pracovat on-line více lidí než kdykoliv předtím, náklady klesly a k dispozici je tolik kapacity, že ti, kteří dot-com bublinu ustálí, byli schopni vybudovat internet, jak ho dnes známe. Ano, velké množství technologických start-upů se zdánlivě dobrými nápady skončilo po splasknutí dot-com, avšak tato éra zasadila zárodky pro další vlnu inovací, která nastala a která nám poskytla služby jako YouTube, Facebook, Twitter, Airbnb a Google.
Podobně pozitivní výsledek se dostavil i během jedné z nejvíce podceňovaných bublin v historii – železniční manie z 18-tého století. Stejně jako většina bublin, i tento trend se začal jako dobrý nápad, který zajel díky investorům příliš daleko. První příměstské vlaky se ve Velké Británii objevili v 20-tých letech 20. století. Cestovní rychlost nebyla nijak oslnivá, ale i tak dokázala zkrátit cestování z Londýna do Glasgowa na 24 hodin. První železniční mánie zasáhla v roce 1825 uvedením první parní železnice do provozu. Lidé mají krátkou paměť, nejen co se týče vydělávání peněz. V létě 1842 princ Albert z královské rodiny přesvědčil královnu Viktorii, aby absolvovala svou první cestu vlakem. To bylo zcela jasný signál, který investoři potřebovali aby naskočili na železniční vlnu. Do roku 1844 investoři považovali železniční akcie za bezpečné a zabezpečené, s obrovským potenciálem růstu. Netrvalo dlouho a opatrný optimismus se změnil na neuvážené euforii. Do léta 1845 existovalo téměř 500 nových železničních společností, přičemž ceny akcií v tomto sektoru vzrostly o 500%.
Do června 1945 zvažovala obchodní rada otevřít více než 8000 mil nové železniční trati, objevovaly se plány na tratě, které nikde nezačínali a nikde nekončily a neměli žádné plánované zastávky. Důležité je připomenout, že to nebyla britská vláda, která investovala do infrastruktury, byly to investoři, kteří se snažili zbohatnout v tomto spěchu.
